květen 2011, Milan Šefl, www.radioservis-as.cz
Sylvie Krobová, dcera Havlova dvorního inscenátora a souseda z Hrádečku Andreje Kroba, vystudovala operní zpěv, ale své umělecké aktivity už řadu let směřuje k herectví a písničkaření. Vystupuje v klauniádách svého manžela, spisovatele a komika Jiřího Bilba Reidingera, ale třeba i na scéně Divadla Na zábradlí, kde před časem zaujala ve hře Davida Greiga Pyreneje. První hudební nahrávka Stín jí vyšla v roce 2006 a nabídla emotivní písně, přesvědčivé v hudební i textové rovině, zejména však v interpretaci.
Zpěvačce doprovázející se střídavě na klavír a akordeon zkrátka sluší označení šansoniérka a dokládá to i její novinka Chvilka co se chytí (vydává Black Point) natočená na únorovém recitálu v prachatickém divadle. Některým autorským osobnostem studio výrazně ubere na autentičnosti a živý snímek je dobrým tahem i v případě alba, které Krobová pořídila s pianistou Tomášem Alferim a kontrabasistou Petrem Tichým. Oproti debutu písničkářka ubrala na naléhavosti zpěvu, výrazový patos příznačný pro daný žánr je tu dávkován – řekněme s klasikem – přiměřeně. Proměnou prošel i Krobové rukopis, její skladby mají méně rozevlátou strukturu a silnější melodie. Přínosem už zcela nezpochybnitelným jsou pak tři zhudebněné verše „anglického pacienta“ Ivana Blatného.
Niterné písně z alba obohaceného také o drobný filmový dokument Miroslava Janka vyžadují empatického posluchače připraveného sdílet značně osobní sdělení ženy silné i zranitelné zároveň. Říká se, že každé přirovnání nutně pokulhává, ale ti, kteří si oblíbili Radůzu, Janu Vebrovou nebo Sestry Steinovy, by si i s čerstvou písňovou tvorbou Sylvie Krobové měli dobře rozumět.