5. května 2011, Ivan Kott
Zpěvačka, akordeonistka, klavíristka, skladatelka a textařka SYLVIE KROBOVÁ vydala na značce Black Point své již třetí album. Jmenuje se CHVILKA CO SE CHYTÍ, obsahuje dvanáct písní a bylo živě nahráno 16. února 2011 při koncertu v divadle v Prachaticích. Autorkou všech melodií je Sylvie, s texty to je až na tři výjimky podobné. Těmi výjimkami jsou písně Odjezd na podzim, Dech a Mrtvý pes, což jsou zhudebněné básně Ivana Blatného, českého básníka žijícího od roku 1948 až do své smrti v roce 1990 ve Velké Británii. Sylvie doprovází svůj zpěv střídavě na klavír a akordeon, na stejné nástroje doplněné o elektrické piano hraje i Tomáš Alferi a třetím „do party“ je kontrabasista Petr Tichý. Ve dvou písních se ještě krátce ozve piccolo cornet Jiřího Bilbo Reidingera. Textovou přílohu album tentokrát neobsahuje, protože všechny texty, jejichž autorkou je Sylvie, lze nalézt – spolu se všemi staršími – v knížce nazvané stejně jako nové album. Ta vyšla v závěru loňského roku a svými kresbami ji vyzdobil tradiční výtvarník Sylviných alb Pavel Černý.
Úvodní píseň Pod lípou vyjadřuje klidné chvíle uprostřed přírody, čemuž odpovídá i volné tempo skladby, kdy si v doprovodu dobře rozumí Sylvin akustický klavír s Tomášovým elektrickým pianem. Tato nástrojová dvojice se setkává ještě v dalších čtyřech písních, z nichž dvě jsou komponovány na Blatného básně. A právě v jedné z nich, nazvané Dech, jsou možnosti tohoto spojení využity obzvlášť markantně, když je elektrický klavír nastaven na zvuk varhan. Další nástrojovou kombinací je Sylvin akordeon a Tomášův akustický klavír, které se setkávají například v písni Unešené, která vyznívá tajemně a snově (Ve studni zcela na dně/ hlasitě pokřivené/ vidiny hvězd a touhy/ unešené). Dobře si rozumějí i v titulní písni, z níž Sylvin expresivní zpěv dokázal udělat jednu z dominant alba. Tou další je burcující song Hej hraný v rytmu tanga, kde důležitou roli hraje smyčcem hraný kontrabas, navozující společně s akordeonem a klavírem atmosféru staré kavárny – třeba Monmartru v Řetězové ulici za dob, kdy zde tango tančil Egon Ervin Kisch. Krásnou píseň udělala Sylvie z Blatného básně Mrtvý pes, jistě inspirované autorovým dlouhým odloučením od domova a osamělým životem v cizím prostředí (Viď, že si ještě vzpomínáš/ na tuhle smutnou zem/ že ještě její vůně máš/ v čenichu básnickém?), jejíž posmutnělou atmosféru v závěru trochu prosvětlí Bilbův malý kornet. Je tu také jedna píseň zpívaná Sylvou pouze s vlastním klavírním doprovodem, což dává vyniknout jejímu vynikajícímu hlasu a pěveckému přednesu. Jmenuje se Ještě tu stále jsem a lze ji vnímat jako odmítnutí rezignace v jakékoli životní situaci. Album uzavírá volná Šeptám přecházející za doprovodu důrazného kontrabasu a klavíru ve skvělou závěrečnou vokální improvizaci. Vytvořit toto album z živé koncertní nahrávky byla určitě dobrá volba, protože spoluúčast publika přináší určitý prvek odlehčení ale zároveň i vcítění se do náročných textů.
Po vložení kompaktního disku do počítače si můžeme ještě pustit tříminutový šot ze zkoušky před koncertem nazvaný Záblesk z natáčení, jak ho zaznamenal režisér Miroslav Janek. Sluchový zážitek tak bude alespoň částečně obohacen o vjem zrakový.