Hlas, který hladí duši a drbe záda

květen 2007, Martin Jandourek, Rock a Pop

Sylvie vystoupila ze Stínu v názvu alba

Vystoupení Sylvie Krobové patří bezesporu k nejkvalitnějším zážitkům, jaké umí česká písničkářsko-šanzonová scéna nabídnout. A také k jedinečným. Oblíbené srovnávání s Radůzou zde kulhá na obě nohy a vrhá na recenzenta podezření z porovnávání fotografíí, model „děvče s harmonikou“, při opomenutí hudební části.

Sylvie se dnes pohybuje především v melancholických, baladicky zasněných vodách a tato poloha jí vyhovuje zřejmě nejlépe. V tomto duchu se nesl i celý koncert podpořený skvělou hrou Oty Sukovského dokazujícího, že basa umí nejen tvrdit muziku, ale i pocitově podbarvit a být rovnocenným hudebním nástrojem.

Dvojice muzikantů vybírala především z debutového CD Stín. Na duši pohladila skladba Do listí, dravá Pavoučí dokázala přimrazit k židli. Obrazy a Rjabina překvapily úpravou odlišnou od lisované verze. Prostor byl dán i nevydaným věcem. Na dešťovou hůl v Moři vypomohl Jiří Reidinger, vokální Prám Sylvie obohatila vícehlasem bez použití samplů pouhým chytrým využitím dlouhého delaye. Pestrosti pomáhalo citlivé střídání temp a akordeonu s klavírem. Pozornost posluchačů udržel především tu krystalicky jasný, jindy jemně nakřáplý, smutný nebo lidsky hřejivý, ale pokaždé skvělý hlas Sylvie Krobové.