Divadelní intimita a rehabilitace písničkářského popu

17. dubna 2011, Antoník Kocábek, www.tyden.cz

Třetí album šansoniérky a herečky Sylvie Krobové se spolehlo na přirozený projev bez studiových kouzel a nabízí koncertní nahrávku z letošního února z divadla v Prachaticích. Zpěvačku, která sama střídá akordeon a klávesy, zde doprovází nejen její stálý spolupracovník, klávesista Tomáš Alferi, respektovaný kontrabasista Petr Tichý a ve dvou skladbách dokonce i klaun a manžel Krobové Jiří Bilbo Reidinger. Dřívější komornější pojetí to pomohlo zpestřit, ale zároveň citlivý přístup zúčastněných zachovává nejcennější atributy a zpěvačku neválcuje.

Už názvem podle jedné ze skladeb dává interpretka jasně najevo, co je pro ni nejdůležitější. Zachycení pomíjivého okamžiku, ona divadelní neopakovatelnost podání, je tu tím, na čem se staví a co má hodnotu. Deska není jen obvyklým nahraným koncertem, ale dokumentuje hudbu Krobové v té nejsilnější podobě, která záznamem ze studia spíše utrpí, protože nemá okolo sebe fluidum a emoce publika.

Plně autorskou tvorbu doplňuje trojice zhudebněných básní Ivana Blatného, což lze považovat za šťastné spojení. Přednes, který nepřekračuje hranici patosu tak, aby působil uměle a křečovitě v podobném případě má až misionářský potenciál přivést k jeho nesnadno uchopitelným básním další příjemce. Spojení se syrově procítěným projevem, mollovými tóninami a něžností i soustředěnosti jim vyloženě sluší.

Podmanivá lyrika, stejně jako melancholie ve které zpoza rohu vykukují i naděje a určitá divadelní stylizace, s jakou se nebojí využít i operní zpěv (který kdysi studovala), jsou zpěvačce vlastní. Nepřikrášlený koncertní záznam, ve kterém dokonce zůstalo i pro album nepodstatné úvodní slovo a poděkování spolupracovníkům před poslední skladbou (které by asi jiní vystřihli), je pro ni jako čistá voda pro rybu. A opět potvrzuje to, co je všem, kteří se o podobný druh hudby zajímají, už nejspíš jasné a známé – že (spolu s Katerynou Kolcovou, Ester Kočičkovou a bohužel už nevystupující „Tou Janou“ Husákovou) Sylvie Krobová patří k tomu nejlepšímu, co současný šanson nabízí.